Anna Černá

Svatba za jednu noc

„Je to vážně nutný? Je jednadvacátý století a vaši mě znají už tři roky a myslela jsem, že mě mají rádi,“ nedalo mi to a ještě jednou jsem se nad zabaleným spacákem odvážila zeptat. „Je!“ ukončil David rázně debatu a zapnul batoh. No tak dobře, abych přesvědčila rodiče svého vyvoleného, že jsem ho hodna, vyrazím přespat pod širákem na místní zříceninu. Fakt bezva! Dva vysokoškolský tituly jsou mi tady prostě k ničemu. Vím, že když tam nepůjdu, zase si to vyslechnu: „Je z Prahy, nó...“ Tak teda šlapu na kopec nad vesnici a zuřím už jen potichu. Abyste rozuměli, okolí Kamýku nad Vltavou je vážně krásné, dokonce tak, že jsem ochotná se sem přestěhovat a vyměnit pohodlí paneláku a metra za postarší domek a každodenní dojíždění v šílených 6:10, ale co je moc, je moc. Místní pověra, že kdo se sem chce přivdat nebo přiženit, musí nejdřív strávit noc na hradě pod širým nebem, mi podlomila kolena. Nejsem žádná slečinka, ale aspoň stan bych uvítala. Po dvou kilometrech jsme na místě, začíná se smrákat a my vybalujeme spacáky. Večeři jsme zvládli ještě v civilizaci, takže s sebou máme jen láhev vína a vodu.

29.7.2014 v 15:54 | Karma článku: 11.52 | Přečteno: 650 | Diskuse
Počet článků 1 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 650
PR a produkční Symfonického orchestru, překladatelka z ruštiny. Ráda cestuji, sportuji a pomáhám kultuře :)